Ráda bych tady sdílela můj pohled, týkající se ne vždy podpůrné role sociálních sítí pro ŽENSKÝ HLAS... Jsem žena, tak to vztáhnu ke své zkušenosti. Muži to mají možná trochu jinak - nebo ne?
HLAS a to co reprezentuje, je pro mě to, co sdílíme se světem, to, skrze co se tady realizujeme a co nás zároveň těší a naplňuje radostí a smyslem....
A někdy se děje, že se vše v jedno spojí...a tento náš autentický HLAS se stane zároveň i CESTOU, která nás živí, rozvíjí se a proměňuje... a to je dost fajn...Dělat co miluješ a zároveň je to tvým živo-bytím.
Mnohdy náš HLAS je ale to, co si v našich životech ještě nedovedeme ani představit.
Ať už z jakýchkoli důvodů, je dobře ukryt pod nánosy minulosti, přesvědčení a možná i obav a strachu, rodinných daností a spletitostí.
A nebo je lapen v prostoru, který je úplně zahlcen příběhy a sledováním jiných HLASů
(a pokud scrolujeme socky den co den, přesně tohle se nám může dít!) ...
Jenže ten HLAS nikam nezmizí...ozve se vždy, když ho zahlédneme, právě třeba u jiných....poznáme ho tak, že nám vzroste životní energie a my máme chuť v tomto "poli" být...a nebo naopak ...Toho, kdo HLAS má a je s ním venku, nemůžeme ani vidět (protože nás někde velmi s..e, a my ani nevím proč...). Pokud se dostaneme v sobě k tomu, že je to proto, že on TO dělá (je se svým hlasem VENKU) a my ne (nebo jen omezeně), i když TO v nás taky dřímá... Tohle si přiznat je první krok k svému Hlasu...a k proměně vztahu k neviditelné "konkurenci" - která se odehrává v naší mysli...a nikam nevede.
Co je z mé zkušenosti veledůležité, že náš HLAS potřebuje, abychom s ním byli, abychom se mu věnovali - klidně v počátku v malém, ale pravidelně (jo, teď mluvím třeba i k ženám na mateřské)... Abychom ho nechali skrze sebe znít, tvořit...a hlavně, abychom mu - Sobě - věřili...A stále se k tomuto pocitu, který se v naší bytosti objeví, když jsme se svým HLASEM ve spojení, vraceli...To je totiž naše doma, naše živná půda.
Nás HLAS nikdy nebude stejný jako HLAS druhého člověka...Jednak máme vlastní esenci...a jednak máme úplně jinou životní zkušenost...
A protože je JARO, všechno pučí a klíčí... i v nás, může teď pučet a klíčit něco nového - velmi křehkého a krásného, s čím bychom letos rády šly ven... Jenže, jak jsme "zvyklé" - a přiznejme si - možná i trochu "závislé" projíždět socky... V tu chvíli uvidíme že to, s čím jsme chtěly přijít, už nabízí v našem "okolí" někdo jiný...řekneme si, že to nemá cenu a svůj HLAS umlčíme... Stáhneme se a nenecháme ten klíček vyrůst. Nedáme mu šanci.
A kdo to zažil ví, že je to bolestivé místo (já ho taky znám dobře)...Nebo v lepším případě se umenšíme "upravíme" svou nabídku tak, abychom si "nelezli do zelí" a uhneme od Sebe ...OUCH!
Jenže to je to!!!
Svět sociálních sítí je "tricky" - nevypočitatelný - protože, např. v tomto prostředí, kde teď možná čtete tento článek, ho řídí algoritmy, které velmi dobře ví, o co se zajímám a kopírují moje zájmy...a předkládají mi zrovna to, co mě baví a s tím i ty, co už to dělají (a možná dekády, a jsou v tom fakt profíci)!!! Jenže to, že jsou v tom profíci je proto, že si tu cestičku prošlapali...krok za krokem... a v nějakém okamžiku svého života byli taky na začátku a přešlapovali, možná stejně jako my...
Neuvědomujeme si v tu chvíli, že kdyby podobnou či stejnou věc, která ve mě klíčí, dělala žena v každé vsi nebo v každé čtvrti města, JE TO V POŘÁDKU. Vejdeme se sem... Moje nabídka si může najít svůj lokální ohlas...a budu se skrze tuto zkušenost učit a růst z ní...podpořím tak svůj HLAS...Další level je, že naše HLASY můžou úplně v pohodě spolutvořit.
Ale jde to ruku v ruce s tím, že se osmělím se svým HLASEM vůbec vyjít na světlo světa!!! Sama za sebe...
Tím chci říct....Drahá ženo, NENECH SVŮJ HLAS ZADUPAT!...Kýmkoli zvenčí ani sama sebou...Nech ho růst...Nech se jím vést...
Má hodnotu, má cenu, i když se teď možná ještě třese ...
a je teď jakkoli nesmělý...
je to v pořádku...
Velmi se mi osvědčilo, pro dobu KLÍČENÍ svého HLASU - nového projektu - vstupování na soc. sítě omezit, někdy i na čas úplně...Nečíst příběhy druhých (ani knižní)...neinspirovat se, ale zůstávat se sebou a tvořit nový prostor v sobě...zaznamenávat myšlenky, pocity, nápady, psát je, rozvíjet, malovat, uvolňovat se v těle, i hlase, být v kontaktu se sebou a přírodou...
A taky být v kontaktu s lidmi, kteří pro můj HLAS mají pochopení...a tenhle můj křehký klíček podpoří v jeho růstu...najít si lidi, kteří si už podobnou cestu prošli, učí se z ní a mohou sdílet (klidně i placenou službou) to, čím prošli...Spřízněný duše, však víte.
Tímto článkem chci podpořit všechny ŽENY, včetně sebe (protože čas od času pochybuju a nechám se strhnout skrolováním na sochách a nedůvěrou v sebe), pokud víte, že v sobě máte klíček jakékoli radosti, či vášně -dejte mu šanci....
Podpořte sebe - podpořte jej.. Udělejte krok do něčeho, o čem možná sníte, co jste ještě možná neochutnali a kde cítíte život... ŽIVNOU PŮDU pro svou bytost ..
ale VYKROČTE...
První krok je (zdánlivě) ten nejtěžší, ale taky ten nejdůležitější...
Nejbližší možnosti zalévání klíčku Vaše HLASU se mnou možno tu...
24.3. @PRAMENY ŽENY - KOŘENY A KŘÍDLA - inspirativní sebepropojující setkání - Plzeň
26.3. @ŘEKA HLASU - zním, rezonuji, jsem
obojí v prostoru, kde naše hlasy zní bez úsilí - akustika je tam skvostná :) STUDIO SaM
Kommentare